Bolesti a utrpení

Bolesti a utrpení

Také se snažíte ve svém každodenním životě nepociťovat bolesti a utrpení? Co když vám povím, že to nemusí být vždy ten nejvhodnější postup (nebo chcete-li program) práce na sobě samém. Vyvádíte totiž sami sebe z rovnováhy a systematické vyhýbáním se těmto pocitům má v konečném důsledku za následek žití života plného omylů a chyb.

Každý to poznal již v dětství

„Je to horké, nesahej na to!“ křikla na nás maminka. Co to je horké? Hlodalo nás v hlavě. A tak jsme si na ten horký hrnek sáhli. „Auuuu!“ vykřikli jsme bolestí a běželo nám hlavou: “Tak tohle znamená, že je to horké.”

Naše tělo v reakci na bolest ucuklo a mozek si zapsal nový program: když tě někdo varuje, že je to horké, tak na to vážně nesahej. A tak bych mohl vyjmenovávat spousty dalších příkladů vzorců, kterými nás naprogramovali k tomu, abychom se vyhýbali bolesti a utrpení.

A trvá to doteď

Každodenně se v nás naše programy z dětství utvrzují (kotví). Třeba z všudypřítomné reklamy. Podprahově na nás dělá dojem, že lidé z reklamy jsou něco víc a lepší, než jsou všichni ostatní, a tedy že oni nemusí podstupovat stejné trable jako ostatní.

Máme tendence se s nimi ztotožnit. Vždyť od malička nás někdo programoval k tomu, abychom se těmto špatným věcem vyhýbali. O to více se snažíme napodobovat věci z reklam ve snaze vyhnout se bolesti a utrpení.

A nejsou to jen reklamy na léky, pojištění nebo přípravky na mytí nádobí. Někdy schválně zkuste reklamy pozorovat nezaujatě a z tohoto úhlu pohledu. Možná uvidíte to, co jste doposud nevnímali.

Vyhýbání se bolesti a utrpení

Víte, že většinu dne fungujeme na autopilota. Jsme řízeni našimi programy (vzorci chování). Na jejich základě dokážeme s naprosto neotřesitelnou jistotou předpovídat situace, kde by nám hrozilo to, že si přivodíme nějakou bolest. A záměrně se jim vyhýbáme.

Záměrně a cíleně se nepouštíme do akcí a kroků, které by nám na základě vyhodnocení našich programů mohly způsobit nepříjemnosti, v horším případě bolesti (ať fyzické nebo psychické) a v tom nejhorším případě dlouhodobé utrpení.

Bráníme si v podstatě sami sobě ve svém vlastním rozvoji. Jsme vybaveni skvělými kontrolkami pro zkoumání života a sebe sama ve všech možných variantách, ale tak moc se obáváme toho, že nám začnou blikat, že se do zkoumání raději ani nepouštíme.

Bolest jako kontrolka

Bolest je signál, který říká: „POZOR PROBÍHÁ NĚCO, CO NEMÁ!”. Jsou jím vybaveny všechny živé organismy a pomáhá jim přežít. Funguje to bezvadně. Proč tedy my lidé máme dojem, že to není v našem zájmu?

Jako lidské bytosti máme vyvinutou nejen tu bolest fyzickou, ale také bolest duševní. Stejně jako fyzická, tak i ta duševní bolest nás upozorňuje na stav, že něco není v pořádku. O reakci na fyzickou bolest se postará naše tělo (a celkem dost rychle).

Reakce na duševní bolest

Jak ale vy reagujete na psychickou bolest? Vnímáte ji jako signál k nutné změně? Nebo to přecházíte? Variant reakcí je sice nekonečno, ale v základu jsou to tyto dvě AKCE nebo IGNORACE.

Uvedu příklad:
Slyšíte hádku svých rodičů a začne vás píchat u srdce a pocítíte smutek.
Buďto budete dělat, že to neslyšíte (IGNORACE) a bude vás píchat u srdce více a více a budete smutnější a smutnější.
Nebo se odhodláte ke komunikaci a vmísíte se do hádky, ve snaze konflikt urovnat (AKCE) a bolest zmizí.

V případě, že zvolíte některou z variant IGNORACE, jdete sami proti sobě. Vaše duše vám dává znamení prostřednictvím duševní bolesti, že je potřeba něco změnit. Vy to ignorujete a tak přidává na síle.

Pokud to i nadále ignorujete, jaké má duše další možnosti s vámi komunikovat? Přes fyzické tělo. Ve zkratce – přivodíte si nemoc.

Pokud se rozhodnete pro některou z variant AKCE, velice rychle vaše bolest zmizí. Zde bych zvláště rád uvedl, že jako vědomí tvůrci své reality řešíme výhradně sebe a ostatní necháváme prožívat jejich lekce podle toho, jak sami potřebují. V této situaci hádky rodičů bychom si zpracovali kvantovou terapií: „Co mi vadí na tom, že se rodiče hádají“ a nevměšovali bychom se do jejich hádky.

Bolesti a utrpení jako motor změny

Duševní bolesti a utrpení nás nutí dělat změny ve svých životech. Pokud na ně nereagujeme, tak zesilují. Snaží se nás přimět k akci. A právě to musíme pochopit. Neděje se nic proti nám.

Nikdo nám zvenčí neubližuje. To se jen naše duše snaží s námi komunikovat a my jí nenasloucháme. Nenasloucháme a ani si to ve své podstatě neuvědomujeme. Máme vzorec: „Já přece nemusím prožívat bolest“ s výstupem „Rychle se toho zbav“.

Upřeme tedy svou pozornost na logický výstup programu mozku a začneme se zabývat tím, jak se té bolesti co nejrychleji zbavit. Polykáme sami prášky na tlumení fyzických projevů a později se dopracujeme třeba k lékům na tlumení psychiky.

Proměň bolest na příležitost

Pokud v těle stagnuje životní energie, vede to k napětí a přerušení kontaktu sama se sebou. Takový člověk je v nerovnováze. Bolest naproti tomu způsobuje změnu toku energie v těle. Rozproudí stagnující energii, vede ke zcitlivění a navrácení pozornosti sobě samému.

Bolest nás nutí zastavit se a zapřemýšlet nad tím, co se odehrává. Teprve na jejím základě si začneme připouštět, že se nám děje něco, co by nemělo. Často až když vážně onemocníme, tak radikálně změníme své hodnotové žebříčky a začneme si vážit sami sebe.

Vědomý tvůrce své reality proměňuje bolest na příležitost k prohloubení kontaktu se sebou samým. Přijímá výzvu k zastavení, oživení prožívání vlastního těla a nastavení změn ve svém životě, ke kterým ho duše nabádá.

Jak začít pracovat s bolestí jinak

Jako první je zapotřebí přestat používat programy typu „Jsem jiný než ostatní a nemusím/nechci prožívat bolest“. To je možné udělat pochopením a přijetím bolesti a utrpení jako své neodmyslitelné součásti, která nikdy nejde proti nám samým.

Když se dostaví bolest, tak současně s lékařskou konzultací také začněte pracovat s informacemi, proč k vám bolest přichází. Často ze začátku ani nechápeme, proč nás začalo někde píchat. Proto je dobré si poznamenat vše, co se právě v našem životě právě odehrává.

S přibývajícím časem, když se bolest stupňuje, nebo je čím dál častější, tak se nám z našich poznámek nebo deníku podaří vysledovat příčiny, se kterými budeme moci vědomě pracovat. Pak můžete začít dělat věci jinak.

Zachovejte se podle toho, jak to budete cítit. Duše vás přes vaše tělo povede. Pokud kroky budou v souladu, budou bolesti ustupovat. Pokud nebudete podnikat nic, nebo to budou kroky chybné, bolesti zůstanou nebo zintenzivní.

Chceš začít žít svůj vlastní život?

Přivítej zpět své pomocníky – bolesti a utrpení. Poslouchej své tělo a získávej nadhled nad svým životem. Změň svůj úhel pohledu, navrať se do rovnováhy. Přestaň být otrokem svých programů a nepředávej zodpovědnost za svůj život svému autopilotovi.

Je jen na tobě, jestli se rozhodneš dál nechat vléci svým životem, nebo jestli si to ty, kdo si bude určovat, zda tvůj žitý život zde bude s lehkostí, hravostí a v lásce.

Jste připraveni převzít odpovědnost za svůj vlastní život?

Miloslav Látal
Jsem tvůrce.
Tvořím počítačové programy, tvořím si svou realitu a učím lidi vytvořit si svou vlastní realitu také.
Proč tu jsem?
Když vás trápí zhoršující se vztahy, emocionální nevyrovnanost nebo jiná traumata, je vždy důležité zjistit důvod a udělat změnu sami v sobě. A touto radikální změnou vaší osobnosti vás velice rád provedu.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů